Musím se s vámi podělit o krásnou referenci, která mi nedávno přišla od mé klientky Lucie Hálové. Paní se potýkala se stejným zdravotním problémem jako já. Revmatoidní artritida nám oběma pěkně zamíchala životem. Já jsem ale věděla, že společně to zvládneme.
Děkuji jí i vám všem, že se na mě s důvěrou obracíte. Díky, že s vámi můžu jít po cestě za lepším zdravím a harmonickým životem. Toto mě vždy utvrdí v tom, že dělám práci, která mě maximálně naplňuje.
—
„Rok 2024 pro mě nezačal příliš šťastně. Jednoho rána jsem se probudila s bolestí rukou. Bolest byla někdy opravdu velká, a když se během jednoho měsíce začala zhoršovat a omezovat mě v běžných činnostech (vyfénovat si vlasy, vyčistit si zuby nebo zvednout kilový balíček masa), začala jsem to řešit.
Jednalo se o ranou revmatoidní artritidu. Po stanovení této diagnózy jsem se totálně zhroutila. Po přečtení, o jakou šílenou nemoc se jedná, jsem věděla, že je to absolutní konec mého života. Já, která je aktivní, sportuje, cestuje, má ráda přírodu a život vůbec, bych najednou seděla doma bolavá, závislá na ostatních, na jejich pomoci. Léčba tohoto autoimunitního onemocnění neexistuje, pouze se tlumí příznaky snad těmi největšími chemikáliemi, co na světě jsou (kortikoidy, chemoterapie, léky proti bolesti, biologická léčba – též samá chemie).
Aby člověk mohl žít s asi jakoukoliv nemocí, musí se s ní smířit. Po zhruba 5 měsících jsem se smířila i já. Věděla jsem, že žít chci, abych viděla svoje děti, které jsou čerstvě dospělé, abych viděla svoje vnoučata a abych jim byla ještě trochu v životě nápomocná. Věděla jsem, že to už není život pro mě samotnou, že radost ze života s touto diagnózou určitě mít nemůžu. A to mi je teprve 45 let. Aby se mi vše lépe snášelo, přihlásila jsem se na Facebooku do skupiny revmatoidní artritidy a jednou jsem narazila na paní Pavlu Sazamovou, která sdílela svůj příběh, že se uzdravila z revmatoidní artritidy. Říkala jsem si, jak je to možné, vždyť jde o nevyléčitelnou nemoc. Ale věděla jsem, že i kdyby byla 1% pravděpodobnost, že se uzdravím, že do toho jdu. Nemám co ztratit.
Napsala jsem Pavle e-mail, zda by mi dokázala pomoci. Ihned odpověděla a na druhý den jsme si domluvily schůzku v Brně. Manžel na mě trochu nevěřícně zíral, že chci jet 200 km za někým „dalším“, protože už jsem samozřejmě různé alternativní způsoby léčení zkoušela, ale bez výsledku. Asi mě nadchlo, že se nejedná o „léčitelku“, ale lifestyle koučku, ani jsem netušila, co si pod tím úplně představit. Že mi bude někdo říkat, jak mám žít? Na druhou stranu jsem věděla, že můj život v pořádku není, i přesto, že jsem si myslela, že jsem šťastná a spokojená. Pracovala jsem na 300 %, dlouhodobě, ostatním pomáhala, sama na sebe neměla čas, maximálně jsem si udělala čas jít si 2x do týdne zaběhat, čímž už dnes vím, že jsem se akorát tak dorazila.
Pavla používá biorezonanční přístroj, který vyhodnotí pomocí počítače, co vašemu tělu chybí, co ho oslabuje. I přesto, že jsem k takovýmhle věcem trochu skeptická, velmi mě překvapilo, že Pavla pomocí přístroje našla například mé bolavé koleno, o kterém jsem vůbec nemluvila, a další.
Nicméně po první schůzce jsem věděla, že toto je moje cesta a že s pomocí Pavly to zvládnu. Je to velmi milá, empatická mladá dáma. Máme k sobě velmi blízko i z důvodu té naší společné diagnózy. Člověk, který si prošel nemocí, se lépe dokáže vcítit do druhého člověka, který nemocí prochází. K Pavle jezdím už třetí měsíc. Totálně mi překopala můj život, stravu, práci, přemýšlení. Ale to nejdůležitější – nemám bolesti, jsem zdravá. Autoimunitní onemocnění je nevyléčitelné, ale pokud se dá držet pod absolutní kontrolou bez léků, je to super!!!!
Vím, že je to klišé, ale jsem šťastná, že jsem onemocněla a že mi Pavla pomohla otevřít oči.
Jsem šťastná, šťastná, šťastná a jsem zdravá!!!“